PS útvar 5688 Znojmo

Historie PS útvaru 5688

Znojmo

V tomto oddíle se budeme zaobírat historií pohraničního útvaru FMV PS-5688 jinak 4. brigády Pohraniční stráže v příhraničním městě s Rakouskou spolkovou republikou - Z n o j m o.

Příznivce a návštěvníky těchto stránek ž á d á m o shovívavost při editaci historie této pohraniční brigády, pokud bude možné budu zde přidávat další historická fakta. Zde budou publikovány vydané historické publikace k této problematice, jakož i vyprávění pamětníků ze života této pohraniční brigády. Děkuji za pochopení.

Obecné pojednání o městě Znojmo

Znojmo (německy Znaim) je město s rozšířenou působností v Jihomoravském kraji na levém břehu řeky Dyje, 55 km jihozápadně od Brna a 75 km severozápadně od Vídně. Hranice Rakouska probíhá osm kilometrů od města. Žije zde téměř 34 tisíc obyvatel. Je druhým největším městem Jihomoravského kraje a historickým centrem jihozápadní Moravy.

Až do roku 2000 bylo Znojmo okresním městem správního okresu Znojmo. Za Rakouska-Uherska a za první Československé republiky bylo do roku 1928 také město statutární.

Prostor města byl osídlen již v době prehistorické. Od osmého století našeho letopočtu se na skalním ostrohu naproti dnešního centra města a hradu rozkládalo rozsáhlé staromoravské hradiště (nynější část města Hradiště), které střežilo brod přes řeku Dyji vzdálený asi 900 m, kudy procházela obchodní cesta z Čech přes západní Moravu do Podunají. Uvnitř hradiště, které v osmém až desátém století ovládalo rozsáhlou oblast dnešní jihozápadní Moravy a přilehlé části Dolního Rakouska, byl ve velkomoravském období vystavěn patrně již působením prvních křesťanských misí z Pasova kostelík (rotunda) sv. Hipppolyta. Existence druhého kostela zůstává zatím větší částí akademické obce zpochybňována. Existovalo zde také rozsáhlé pohřebiště, objevené v roce 2007 a nadále intenzivně zkoumané. Staromoravské Znojmo (Hradiště) bylo někdy v polovině 10. století poničeno Maďary, život zde byl ale záhy na přelomu tisíciletí obnoven. Po dobytí Moravy českými Přemyslovci (1019/1029) je první správní centrum zřízeno právě ještě na Hradišti. Nový přemyslovský hrad byl vybudován blíže k strategickému říčnímu brodu na protější straně Gránického údolí za vlády moravského knížete Konráda I. a jeho syna Litolda.

První písemná zmínka o Znojmě je v padělané listině, hlásící se do roku 1048, kterou kníže Břetislav zakládáproboštství v Rajhradě a kde je mezi svědky uveden znojemský kastelán Markvart. Po smrti knížete Břetislava připadlo Znojemsko jeho synu Konrádovi I. Nejpozději po roce 1092 zde vzniklo samostatné údělné přemyslovské knížectví. Za Konrádova syna Litolda se na znojemském hradě razily i první mince − znojemské denáry. Na předpolí hradu vznikly předměstské osady s dominantami kostelů sv. Michala a sv. Mikuláše.

Rotunda svaté Kateřiny z konce 11. století

Nejvýznamnější ze znojemských Přemyslovců Konrád II. Ota, který postupně ovládl celou Moravu a nakonec se stal i knížetem v Čechách, založil v roce 1190 premonstrátský klášter v Louce, který stojí na jih od historického středu města. V letech 1222–1226 bylo Znojmo Přemyslem Otakarem I. povýšeno na královské město, první svého druhu na jižní Moravě, a opevněno silnými hradbami, které se z velké části dochovaly dodnes. Velký rozkvět Znojma nastal ve 13. a 14. století, kdy Znojmo mělo již dlážděné ulice, vodovod a dva špitály. Roku 1240 daroval král Václav I. proboštství sv. Hippolyta na Hradištispolečenství špitálních bratří a sester u sv. Františka v Praze, vzniklému z iniciativy svaté Anežky České, sestry krále Václava, z něhož se zanedlouho vytvořil řád křižovníků s červenou hvězdou. V bezprostřední blízkosti hradu založil král Václav I. klášter minoritů (1226–1239), později zde vznikl i klášter klarisek (1271–1274). Po bitvě na Moravském poli (26. srpna 1278) byl v minoritském klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie pohřben český král a moravský markrabě Přemysl Otakar II. (1279). V roce 1296 přenesl Václav II. pozůstatky svého otce do chrámu sv. Víta v Praze. V lednu 1307 se u znojemských minoritů sešli český král Rudolf I. se svým otcem římským králem Albrechtem I., aby zde vyhlásili nový řád posloupnosti panovníků na českém trůnu, který však kvůli brzkému Rudolfovu úmrtí a odlišné vůli české šlechty nikdy nevešel v platnost. Za vlády krále Jana Lucemburského bylo město několikrát zastaveno vévodům rakouským. V roce 1404 bylo jako bašta stoupenců moravského markrabího Prokopa Lucemburskéhodva měsíce bezúspěšně obléháno vojsky rakouského vévody Albrechta IV. a uherského krále Zikmunda. V husitských válkách v 1. polovině 15. století zůstalo město katolické a prokrálovské. Smrtí Zikmunda Lucemburského zde v roce 1437 vymřela dynastie Lucemburků.Po bitvě na Bílé hoře se ve městě v roce 1628 konal zemský sněm, na němž bylo pro Moravu vyhlášeno obnovené zřízení zemské, uzákoňující dědičnostHabsburků na českém trůnu a rekatolizaci. Roku 1645, za třicetileté války, dobyli zchudlé Znojmo během tří dnů Švédové pod velením generála Lennart Torstensona (1603–1651). Koncem 17. století bylo město postiženo velkou epidemií moru, která si vyžádala téměř 800 obětí. Znojmo zasáhly i napoleonské války, poprvé v roce 1805, kdy tudy prošli Rusové i Francouzi před bitvou u Slavkova, a podruhé roku 1809, kdy se v blízkosti Znojma odehrála bitva mezi rakouskými a francouzskými vojsky, známá jako bitva u Znojma. Znojemský hrad ztratil po porážce Turků u Vídně roku 1683 svůj strategický význam a ve zpustlém stavu jej císař Josef I. prodal Maxmiliánovi Františkovi z Deblína a jeho bratrovi, kteří jeho západní část přestavěli na zámek (snad podle plánu Jana Bernarda Fischera z Erlachu). Ve východní části zřídili pivovar. Od roku 1784 byl zámek využíván jako kasárna a špitál a od roku 1921 slouží Jihomoravskému muzeu. Z původního hradu se zachovala pouze románská rotunda sv. Kateřiny a do roku 1892 stála u vstupu z předhradí takzvaná Loupežnická věž.

Znojemský viadukt z roku 1871 byl součástí Severozápadní dráhy. Stav po výměně mostovky roku 2009.

Další rozvoj města Znojma nastal v 18. a 19. století v souvislosti s vybudováním císařských silnic do Brna, Prahy a Vídně, vybudováním propojovací Státní dráhy Vídeň-Hrušovany nad Jevišovkou-Brno s odbočkou na Znojmo (1870) a zejménaSeverozápadní dráhy Vídeň-Znojmo-Jihlava-Nymburk-Praha/Děčín (1871). Výstavba dráhy dala podnět k vypracování nadčasového, velmi kvalitního regulačního plánu, podle kterého se město začalo velmi rychle rozšiřovat, zejména směrem na východ k Novosadům, k údolí potoka Lesky a k novému nádraží. Na okružní silnici vzniklo zajímavé hvězdicové Mariánské náměstí, inspirované pařížským Place de l'Étoile. Výstavba dráhy umožnila rozvoj znojemského zelinářství a sadovnictví. Znojemská okurka se stala pojmem i v zahraničí. Nalezení ložisek kaolinu přispělo také k rozvoji keramického průmyslu ve městě. Byly zakládány četné parky, stavěly se nové školy, Albrechtova kasárna (později Žižkova), městská vodárna, židovská synagoga (1888), městské divadlo (1900), evangelický kostel či krajský soud s věznicí (1913–1919, dnes zde sídlí soud okresní).

Znojmo před rokem 1909

Slibný rozmach města umrtvila první světová válka. Při rozpadu Rakousko-Uherska na podzim 1918 se Znojmo stalo centrem separatistického regionu Německé jižní Moravy, který se vzepřel připojení k nově vzniklému Československu a s odvoláním na Wilsonem deklarované právo sebeurčení vyhlásil sounáležitost s Německým Rakouskem. Teprve vojenskou intervencí 16. prosince 1918 bylo Znojmo s okolím obsazeno československými jednotkami. Následoval mohutný příliv českého úřednictva do města a s tím související odchod části Němců, zejména z řad inteligence. Tím byla dosavadní majorita Němců ve městě vyrovnána na poměr 1:1. V roce 1920 byl starostou města zvolen první Čech – Dr. Josef Mareš. Díky jeho uvážlivé politice širokého konsensu se podařilo soužití mezi oběma národnostmi ve městě udržet v klidných mezích. Město tehdy oficiálně navštívil prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Rozvoj města v meziválečném období byl i nadále díky masivní výstavbě obytných domů dynamický, přesto se město začalo poprvé ve své historii potýkat se syndromem města na periferii. Vznik celní hranice mezi ČSR a Rakouskem, redukce provozu na Severozápadní dráze a další centralistická opatření pražské vlády do značné míry omezily vývoz tradičních znojemských komodit do rozlehlé spádové oblasti v okolí Vídně a přispěly ke zchudnutí značné části obyvatel Znojma. Tento aspekt přispěl k silné radikalizaci německého obyvatelstva, zejména po vzniku Sudetoněmecké strany. Mnichovskou dohodou z podzimu 1938 bylo Znojmo připojeno k hitlerovské Třetí říši. To vyvolalo exodus značné části Čechu, Židů a německých antifašistů ze Znojma do okleštěného zbytku republiky. Židovská synagoga byla uzavřena a později zbořena. S koncem druhé světové války na jaře 1945 bylo Znojmo poškozeno několika nálety sovětských a amerických bombardérů. Přímý zásah dostala budova staré radnice, velké škody utrpělo vlakové nádraží. Německá branná moc město opustila těsně před příchodem Rudé armády (8. května 1945). S příchodem Sovětů a obnovením československé státní moci došlo k divoké fázi odsunu německého obyvatelstva z města. První vlaky po obnovené trati z vnitrozemí přivážely stovky českých novousedlíků. Později, ve fázi organizovaného odsunu, bylo německé obyvatelstvo internováno v prostoru nuceného pracovního tábora na Pražské třídě. Ve městě také v letech 1945–1948 zasedal mimořádný lidový soud. Během vlakových transportů v roce 1946 bylo odsunuto do amerického okupačního pásma v Německu na 15 tisíc znojemských Němců. Nové obyvatelstvo přicházelo zejména z oblasti Českomoravské vrchoviny a také z Hané, Valašska a Slovácka. Jednalo se o největší etnickou proměnu v dějinách města od 13. století.

V parlamentních volbách v roce 1946 zvítězila ve Znojmě na celé čáře kandidátka Komunistické strany Československa. Po komunistickém převratu v únoru 1948došlo k postupnému uzavření hranic s Rakouskem. Znojmo se stalo tzv. hraničářským městem, „hrází proti imperialismu“.

Ve středu 21. srpna 1968, zaplavily dnešní Masarykovo náměstí sovětské tanky T 54 s bílými invazními pruhy.

Součástí města byly dříve i obce Dobšice, Dyje, Kuchařovice, Nový Šaldorf-Sedlešovice a Suchohrdly,^[2] které dnes tvoří Svazek obcí Znojemsko

ZDROJ: www.wikipedie.cz

Základní geografické údaje o České republice

Česká republika je vnitrozemským členským státem Evropské unie, ležícím uprostřed mírného pásu severní polokoule ve střední části Evropy. Svou rozlohou 78 866 km² je mezi evropskými státy na 21. místě, počtem obyvatel 10 220 577 na 12. místě a hustotou zalidnění 130 obyvatel na 1 km² na 13. místě v Evropě. Státní hranicí sousedí ČR s Polskem v délce 761,8 km, s Německem 810,3 km, s Rakouskem 466,3 km a se Slovenskem 251,8 km.

Územím ČR prochází hlavní evropské rozvodí, oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Rozvodním uzlem těchto povodí je Kralický Sněžník 1 423 m nad mořem. Hlavními říčními osami v Čechách jsou Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě Morava (246 km) s Dyjí (306 km), na severu Moravy a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km).

Z hlediska fyzicko-geografického leží ČR na rozhraní dvou horských soustav, lišících se od sebe stářím i geologickým a geomorfologickým vývojem. Západní a střední část ČR vyplňuje Česká vysočina vytvořená koncem prvohor, mající převážně ráz pahorkatin, a středohory – Šumava, Český les, Krušné hory, Krkonoše, Orlické hory a Jeseníky. Do východní části ČR zasahují Západní Karpaty, které nabyly svou nynější podobu ve třetihorách – Beskydy. Rozhraní mezi oběma horskými systémy vyplňuje pásmo úvalů.

Podnebí ČR se vyznačuje vzájemným pronikáním a mísením oceánských a kontinentálních vlivů. Je charakterizováno západním prouděním a intenzivní cyklonální činností, která způsobuje časté střídání vzduchových hmot a poměrně hojné srážky. Přímořský vliv se projevuje zejména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývají kontinentální podnební vlivy. Značný vliv na podnebí ČR mají nadmořská výška a reliéf krajiny. Z celkové plochy území leží 67 % v nadmořské výšce do 500 m, 32 % ve výšce mezi 500 až 1 000 m n. m. a pouze 1 % území ve výšce nad 1000 m n. m. Střední nadmořská výška ČR je 430 m n. m.

Fauna a flóra vyskytující se na území ČR svědčí o vzájemném pronikání směrů, kterými se šířilo v Evropě rostlinstvo a živočišstvo. Lesy jsou převážně jehličnaté a zaujímají 33 % celkové rozlohy ČR. Půdní pokryv je značně variabilní jak co do zrnitosti půd, tak i co do rozšíření půdních typů. Nejrozšířenějším typem půd jsou v ČR hnědé půdy – kambizemě.

Nejdůležitější geografické charakteristiky ČR:

Nejvýše položený bod: Sněžka, 1602 m n. m. v pohoří Krkonoše
Nejníže položený bod: Labe na hranici ČR u Hřenska v okrese Děčín, 115 m n. m.
Nejhlubší propast: Hranická propast v okrese Přerov – 289,5 m
Nejdelší řeka: Vltava, 433 km
Největší plocha povodí: Labe, 51 103, 9 km² , tj. 64,8% území ČR
Největší přehradní nádrž: Lipno v okresech Český Krumlov a Prachatice, plocha 4 870 ha, max. hloubka 20 m
Největší jezero: Černé jezero na Šumavě v okrese Klatovy, plocha 18,4 ha, max. hloubka 39,8 m
Největší rybník: Rožmberk v okrese Jindřichův Hradec, plocha 489 ha, max. hloubka 6,2 m
Nejteplejší minerální pramen: Vřídlo v Karlových Varech, 72 °C
Nejvýše položené sídlo: Filipova Huť v okrese Klatovy, 1 093 m n. m.
Nejníže položené sídlo: Hřensko v okrese Děčín, 130 m n. m.
Největší obec: hlavní město Praha, 1 170 571 obyvatel
Nejmenší obce: Kuřimany v okrese Strakonice, 21 obyvatel a Vlkov v okrese České Budějovice, 21 obyvatel
Největší chráněná krajinná oblast: Beskydy, 1 160 km²
Největší národní park: Šumava, 685,2 km²

Zdroj: CENIA

Vymezení prostoru Ochrany státních hranic

Dle zjištěných dat byla státní hranice s Rakouskem střežena od hraničního znaku VII/6 po soutok řek Dyje a Moravy. Celkově stání hranice od hraničního znaku VII ( u Starého Města pod Landštejnem ) po soutok řek Dyje a Moravy je dle hraničních znaků v délce 201,1775 km.

Tento úsek střežení státní hranice obsahuje:

5 hraničních úseků - VII ( Staré Město pod Landštejnem - Šafov ) 46,298 km

VIII ( Šafov - Jaroslavice ) 57,581 km

IX ( Jaroslavice - Sedlec/naproti hráze rybníku/ ) 51,853 km

X ( Sedlec - Dyje ) 29,047 km

XI ( Dyje - soutok s Moravou ) 16,395 km

Hraničních znaků: přímých - 1.544

na území ČR - 439

na území Ö - 438

v toku, břehu, cestě a příkopu - 11

celkem - 2.432

ZDROJ: www.statnihranice.cz

Fabriziova mapa Moravy z roku 1569

POKRAČOVÁNÍ PŘÍSTĚ, DĚKUJI ZA POCHOPENÍ vlkošedý/ Vlk Euroasijský Bručivý

www.pajovoPS.estranky.cz